Báseň č. 20

Ztroskotanec mezi slují a domovem  tápe ve ztemnělém kostele.

Trpitel bez bázně a hany bloumá v zšeřelé mešitě.

Ateista mezi ránem a večerem filosofuje s qasarem v synagoze.

Žoldáci na hradbách volají:

,,Álo Ej!

Vítej,Pane náš, z vítězné bitvy proti nevěřícím!"

Teroristé mezi troskami domů volají:

,,Álo Ej!

Vítej,Pane náš, z vítězné bitvy proti nevěřícím!"

Generálové v krytu protiatomovém volají:

,,Álo Ej!

Vítej,Pane náš, z vítězné bitvy proti nevěřícím!"

,,Cha.Cha."Chechtá se Gaia.

,,Vždyť to tak mé děti chamtivé a nicotné od narození chtějí!

Svoboda se jim štítí,

tak se raději vyvraždí a vyplení."

/A živáček zatím ve sluji nad praskajícím ohýnkem

jedlové šišky opéká a z plevele polívčičku vaří./

Matka Bohyně mezi slují a domovem tápe zapomněním.

Žena-milenka bez bázně a hany bloumá pamětí.

Kněžka mezi ránem a večerem filosofuje s qasarem o budoucnousti.

Porodní báby před chalupami volají:

,,Álo Ej!

Vítej,Pane náš, z vítězné bitvy proti nevěřícím!"

Šatnářky před divadly volají:

,,Álo Ej!

Vítej,Pane náš, z vítězné bitvy proti nevěřícím!"
Žebračky před hroby volají:

,,Álo Ej!

Vítej,Pane náš, z vítězné bitvy proti nevěřícím!"

,,Na mou věru,"diví se Gaia.

,,Že by se děti mé chamtivé a nicotné chtěli rozpomenout

na mladá kolena,

že jsem jejich Matka rodná?"

/A zatím živáček s bambitkou za pasem,

ruksakem na zádech,kyjem přes ramena ne rande spěchá

s bázlivou puberťačkou./